Blog: Izi alias Maxík

Dodnes se z toho nemohu vzpamatovat. Po přistěhování se do jedné vesnice chodil k nám za našimi 2 kočkami na návštěvy kocourek Izidor. Bylo nám ho líto, byl obrovitý a měl smutné oči, manželka se ho bála. Nedalo mi a choval jsem se k němu vlídně, krmil jsem jej, když byla venku slota, přespával u mne na posteli, a když chtěl ublížit našim kočkám, tak jsem jej pokáral a řekl mu, ať jde ven a on poslušně odkráčel.

Ze začátku mě i podrápal, pokousal, později jsem si s ním mohl dělat cokoli, dokonce mě doprovázel, když jsme hledali našeho ztraceného kocoura po vesnici. Později jsem se dozvěděl, že má 2 majitele, mladý pár, který se o něj staral, a paní se 2 psy, která se o něj moc nezajímala a byl jsem s ní i s ním u veterináře na očkování, aby moje kočky náhodou neonemocněly. Nakonec se tito 2 "majitelé" dohodli a kocourka si vzal mladý pár a volali jej Maxík.

Darovali jsme jim starý drapák, který měl v oblibě, řekl jsem jim, že když jej nebude chtít, ať ho vyhodí a za 20 minut mi poslali fotku, jak drží drapák v objetí. Přes to, že jsme měli 2 kočky a teď i bengálku, mi bylo po něm smutno a když mě pozvali, abych se přišel na Maxíka podívat, tak jsem po cca 3 týdnech šel. Zazvonil jsem, řekli mi, že spí. Když jsem vešel, najednou se probudil, šel ke mně a lehl si mi k nohám. Byl jsem rád, že má super majitele a odešel jsem na cca 6km okruh běhat.

Druhý den ráno otevírám kočkám dveře a zdá se mi, že náš kocourek povyrostl, dívám se, má černý obojek a náš měl modrý. Když jsem rozsvítil, bylo mi vše jasné. Maxík si nás našel. Zavolal jsem majitele, pomohl jsem jej odvézt do nového bydliště, trpělivě mi seděl na klíně a nevím, co se mu v té hlavičce promítalo...

Teď jsem zvědav, jestli se jeho návštěvy nestanou pravidelností, je to přece jen cca 800 m od nás. Říká se, že kočky prý nejsou vděčné, myslím si, že je to je to jako u lidí je třeba se chovat ke každému tak, aby ti to případně mohl stejným způsobem vrátit.

Sdílejte!  |  O sdílení

18 komentářů

Reklama